Pomalé běhání - proč běhat pomalu?
Pomalé běhání se skrývá pod celou řadou jmen, ať se jmenuje však jakkoliv, stále mnoho lidí neví, co si pod tím představit. A přitom jde o jednu z nejjednodušších sportovních aktivit, kterou můžete provozovat bez ohledu na věk nebo zdravotní stav.
Běh pomalým tempem totiž nezatěžuje klouby, nevyžaduje fyzickou kondici a neškodí běžícímu (nezpůsobuje mu ani mikroúrazy). Má naopak spoustu výhod, i když ten běh možná vypadá trochu divně, když ho vidíte poprvé. Tento běh totiž předběhnou i chodci.
O technice pomalého běhání
Tuto techniku vyvinul Japonec Hiroaki Tanaka, profesor lékařských věd a ředitel institutu sportovní fyziologie na Fukuoka University. Profesor hledal jednoduchou pohybovou aktivitu, která by byla dostupná všem a která by nepřetěžovala organismus a přinášela zdravotní benefity. Tak postupně ve stylu pokus, omyl, vytvořil techniku pomalého běhu.
Jak na pomalé běhání?
Pomalé běhání je pomalejší než běžné běhání. Nenechte se proto strhnout, když vás někdo při běhu předběhne. Důležité u něj je, abyste běhali v takové, tempu, že si při něm budete moci v klidu povídat s doprovázející osobou. Bez námahy se můžete u něj usmívat. Tohle tempo je přitom pro každého jiné. Pro profesionální trénované běžce to může být rychlost běhu kolem 12 km/h. Lidi v průměrné kondici mohou mít toto tempo při rychlosti kolem 7 až 8 km za hodinu a ti, kteří teprve začínají, 5-6 km/h. Dále je důležité, abyste při běhání vždy dopadli na střední část chodidla. Nevystavujete se tak zranění z přetížení a běžeckým pohmožděninám. Doskok na patu nás vystavuje otřesům, které se přenáší do kyčlí, beder, kolen. Pro správnou techniku si staší hlídat kadenci 180 kroků za minutu. Pamatujte i na držení postavy, která by měla být narovnaná a oči by se měly držet v úrovni horizontu.